Když jsem se 30.9.2022 vracel v oktávce s tatou z Německa, tak si doteď pamatuju, jak jsem přejížděli hranice, sakra nevím kde přesně, ale stmívalo se a já byl i přes mou určitou chladnost malinko pohnutej.
Celejch těch 6 let splývalo jako ta mlha, co byla přede mnou a já tam seděl, pořád chudej, se starým vysavačem a kolem bez převodů za zády a myslel jsem u toho na ten papír, na kterej jsem si kdysi napsal, kolik v Německu vydělám, s kolika se domů vrátím.
No každopádně, to co mě drželo, bylo to, že jsem měl vidinu založit jazykovou školu a měl jsem rozehrátou desku. Rozehrátou desku znamená to, že jsem začal v Německu dávat těžký prachy za hudební studio. Šel jsem tam původně nahrát jednu písničku a skončilo to postupně u jedenácti.
Takže když jsem se pak druhej v řijnu probudil, bez práce a bez možnosti schovávat se za to, že dělám v Německu, otevřel jsem počítač a začal dělat první testy a makat s kámošem na stránkách. A večer jsem sednul do auta a jel k sestře na chatu, kde jsem si udělal domácí studio na půdě a dodělával k těm písničkám všechno, co bylo potřeba udělat.
Ten proces dodělávání se nakonec vlekl rok a půl a já musel jet asi 6x do Hamburku znovu, dodělávat věci, na který moje domácí studio nestačilo. Pokaždé skálopevně naprosto absolutně presvědčenej, že tohle už je naposledy. Haha, doteď se směju, jak jsem se s Dennisem (tomu to studio patřilo) vždycky objímali a gratulovali si, že jsme na konci. Aby mu za 4 týdny zazvonil telefon a tam byl ten neodbytnej Čech, co zase našel pár detailů, který chce předělat.
A teď je to tady. Deska je hotová, přežili jsme. A mně z ní vyšel první videoklip, ochutnávka a vy se na něj můžete podívat. Další písničky budou následovat a nakonec vyjde celá deska. Kam to povede? Nevím, ale máme hodně plánů. Jak s jazykama, tak s muzikou.
