CO JE TO TEN MAHLZEIT
Na včerejší Virtuální třídě, hned po tom, co jsem dovysvětlil pravidla pro skloňování přídavných jmen po členu, dostali žáci prostor na dotazy. "Chce se někdo na něco zeptat?" Po takové otázce se snažím čekat většinou 7 vteřin, protože ze statistik vyplývá, že to je délka která "vytáhne" z lidí dotaz, na který by se jinak nezeptali.
A skutečně, nesmělý ženský hlas se zeptal: "A musí to být k dnešním tématu přídavných jmen?"
Taková otázka už většinou dopředu zaručuje kvalitu dotazu, takže má odpověď byla jasná a sice, že nemusí.
"No já jsem se chtěla zeptat, co znamená to Mahlzeit. Je to označení jídla? Nebo je to pozdrav? Nebo je to oboje, pozdrav u jídla?"
Ztrhla se vášnivá debata. Někdo tvrdil, že to znamená v podstatě dobrou chuť, někdo, že je to bavorský pozdrav - ale že se smí používat jen dopoledne! Někdo tvrdil, že je to označení pro jídlo nebo pokrm a dával za příklad německou větu: In diesem Hotel werden drei Mahlzeiten pro Tag serviert.
Internetové spojení mezi námi se třáslo a musel jsem to utnout, aby nám nespadnul server.
Příkladové věty, kde Mahlzeit (množné číslo Mahlzeiten) funguje jako označení jídla, pokrmu:
- Das Frühstück ist die wichtigste Mahlzeit des Tages.
- Zwischen den Mahlzeiten sollte man genügend Wasser trinken.
Pozdrav
Tou nejmysterióznější oblastí pro nás přesto zůstává Mahlzeit jako pozdrav. Je pozdrav Mahlzeit nějak časově omezený? Je nějak regionálně podmíněný?
Skvěle se hodí jako pozdrav při jídle a za mě to nemusí být nutně jen oběd, i když tam na něj narazíme nejčastěji: Mahlzeit! Lass es dir schmecken.
Obecný pozdrav. Aspoň tam kde jsem žil já (sever Německa) se Mahlzeit používalo bez ohledu na denní dobu (používalo je přehnaně řečeno - tento pozdrav byl oproti severoněmeckému Moin nebo klasickému Hallo ve výrazné menšině)
Pozdrav okolo poledne. Ten samý kolega, který vám ráno v 8:00 popřál Guten Morgen vám okolo 11:49 klidně může na chodbě říct: Mahlzeit! A vy u toho nutně nemusíte mít před sebou jídlo. JE to prostě obecný pozdrav okolo poledne.
To nejlépe vystihuje příběh, který nám na třídě vzápětí začal vyprávět Martin a sice to, že jeho šéf měl v německu zvyk, že když šel někdo pozdě do práce (v tomto případě on o několik munit), tak si stoupl před dveře do výtahu a v okamžiku do budovy vstoupil zaměstnanec se zpožděním, řekl ironicky: "Maaahlzeeeit."
To podle mě nejlépe vystihuje tu nejdominantnější funkci pozdravu Mahlzeit. Martin totiž nahlas přemýšlel, že možná šéfovi dluží omluvu. Že si vždycky myslel, že to myslel sarkasticky s tím Mahlzeiten, ale že nyní, když zjišťuje, že Mahlzeit může být obecný pozdrav, si uvědomuje, že ho ten šéf v podstatě jen zdravil.
Takže by to odpovídalo situaci, kdy vy byste přišli o pár minut později do práce a šéf vám po vstupu do kanceláře řekl: "No koho pak to tu máme! No dobré poledne!"
"Já osobně jsem slovíčko Mahlzeit nikdy neměl rád. Přišlo mi, že ho používá určitá skupinka lidí. A kdybych tu skupinu lidí měl nějak popsat, tak vidím vrátného, opřeného o bránu, jak jí vlašák s rohlíkem a říká: Mahlzeeeeit."
Ta představa má 2 chyby: že Němci nemají rohlíky a že já mám rád vrátné. Ale pro naše studijní potřeby to stačí. No prostě mi to vždycky připomínalo české: Zdravíčko! A já nevím, jak to vidíte vy, ale chlap, kterej používá jako pozdrav slovo zdravíčko, už se svět podle mě dobýt nechystá" 🙂
Tak pozor na Mahlzeit a pozor na šéfy.
