Moje teta má sestru Zdeňku, která pracuje v rakouském hostinci (Gasthof Gamsjaga). Když jsem byl u babičky na návštěvě, zjistil jsem, že Zdeňka na léto shání lidi. Jelikož jsem nic neměl naplánováno, napsal jsem ji, že mám zájem. Když se mě Zdeňka ptala, zda umím německy, sebejistě jsem odpověděl, že ANO.
Následující den jsem byl na cestě k jezeru Wolfgangsee nedaleko Salzburgu. Po příjezdu při setkání s naší Chefin jsem zažil první šok. Začala na mě rychle mluvit rakouskou němčinou a já rozuměl asi jen 50 % toho, co říkala.
"Odpovídal jsem většinou jen „Ja“. Naštěstí jsem brzy zjistil, že někteří kolegové na tom nejsou o moc lépe a komunikují mezi sebou anglicky, takže komunikace nebyla problém, až na kuchařku Janu, která mě ze začátku neměla příliš v lásce."
Mimochodem na této fotce je vidět nejlepší místo, kam se dá ukládat
vyšetřené jídlo a potom si ho v klidu sníst, protože je za rohem a
není vidět z kuchyně, kde Jana naštvaně vykřikuje “ESSEN TRAGEN!”
Hlavní problém byl, že jsem si nemohl zapamatovat, kde jsou které stoly. Musel jsem přemýšlet, kde který stůl je, a přitom si v duchu převracet německé číslovky. Do toho mi někteří kolegové hlásili číslovky v angličtině, kde se zase číslovky vyslovují tak, jak jsme na to my Češi zvyklí. Takže jsem se často vracel, protože jsem zapomněl, kam mám jít, nebo jsem místo k číslu „dreiundachtzig“ (83) šel ke stolu 38.
Když jsem se vypořádal s čísly stolů, přišel čas řešit požadavky rakouských hostů. Jeden z mých největších failů (klopýtnutí) při práci v Rakousku byl, když se mě malý chlapec ve věku asi 10 let zeptal: „Wo ist das Klo?“ a já netušil, co „das Klo“ znamená. Dodnes si vybavuji jeho zoufalý výraz. Snad ten záchod nakonec našel.
Další nové slovo, které mě práce v Rakousku naučila, bylo „der Zahnstocher“ – česky párátko.
"Jelikož jsem pouze nosil jídlo a nezabýval se objednávkami, vždy když někdo chtěl zaplatit, musel jsem volat kolegyni. Proto kdykoli jsem slyšel „Cá...“, okamžitě jsem reagoval: „Ja, ja, Kollegin kommt gleich“. Avšak jenou přišla kolegyně s otázkou, zda vím, co přesně ten host chtěl…Kdo pochopil? Piště do komentářů." ☺️
Můj oblíbený zážitek se však netýká práce, ale okamžiku, kdy mi přestal fungovat telefon. Jelikož byl ještě v záruce, rozhodl jsem se ho reklamovat. U Chefin v kanceláři jsem si vytiskl reklamační list a vydal se na poštu do Sankt Gilgenu. Když jsem přišel dovnitř, položil jsem mobil na stůl a prohlásil: „Ich möchte das einpacken und SCHINKEN AUF diese Adresse.“ Paní na mě nechápavě hleděla, tak jsem to zopakoval, a ona asi z kontextu pochopila, co chci.
"Tato událost mi však hodně zvedla sebevědomí v jazyce, protože jsem pochopil, že i s omezenou znalostí jazyka se dá mnohé vyřešit a není třeba se bát – vždy se člověk nějak domluví. Zážitek byl o to silnější, že jsem neměl možnost si na mobilu nic přeložit a byl jsem tak odkázán čistě na to, co jsem se doposud naučil. Právě ty příběhy, které se ke slovům váží, mi zaručují, že na ně nezapomenu."
Na konci mi Chefin řekla, že se mnou byla velmi spokojená a doufá, že přijedu pracovat do Rakouska i příští rok. Práce mě neuvěřitelně bavila, takže jsem nadšeně souhlasil a začal se němčinu učit ještě intenzivněji. V lednu jsem objevil Jazyky pro bohémy, jejich Jazykovou kavárnu a tím i skvělou komunitu lidí kolem tohoto webu, což mě natolik nadchlo, že jsem se po prvním měsíci rozhodl "upsat" na doživotí.
