Jedna z věcí, která mi při učení jazyka stále dodává pocit štestí, jsou vzpomínky, které mám spojeny s určitými slovy. Znáte to taky? Když máte s určitými slovy máte pevně spojené místo, osobu, náladu no prostě moment v kterém jste se ono slovo naučili a vždycky, když to slovo přijde nebo když ho hledáte v paměti, se na tom místě znova ocitnete? Já teda určitě. A říkám tomu pro sebe tajně „zamrazování minulosti“ - okamžik, který bych jinak zapomněl, tak se mnou žije dál - navždy svěží.
Slovíčka jako vzpomínka na zahraničí
Při slovíčku der Führerschein (řidičák) sedím zase na zaprášené pohovce u mého prvního pracovního pohovoru v německu a nerozumím vůbec ničemu. „Usmívat se a kejvat“ držel jsem se rady staršího kamaráda a dostal se tak i přes otázku: „Haben Sie einen Führerschein?“ i když jsem nevěděl, co je Führerschein, ale to jediný slovo jsem si zapamatoval.
Nebo když jsem jel na kole po chodníku v „lepší čtvrti“ a borec v s prošívanou bundou Loro Piana na mě řval: „Das ist ein Burgerstieg Sie Idiot, kein Radweg!“ a já mu blahořečil, protože jsem se právě naučil nejen slovo chodník (der Bürgersteig), ale zároveň i cyklostezka (der Radweg).
A když zas někde narazím na slovíčko Ehre, jsem zase na okamžik na rohu Schanzenstraße a malýho Schäfferkampu, kde Daniel ukončil náš první rozhovor slovy: „Meine Ehre.“ Což bych přeložil jako: „Bylo mi ctí.“ Die Ehre samo o sobě znamená čest. My už jsme se tenkrát znali tak rok přes vysílačku, ale ten den jsme poprvé mluvili naživo.
Myslím taky na Olliho, jak označil jednu starší dámu jako Alte Schabracke a já si tak měl možnost uložit navždy do paměti vzácné německé slovo označující „starou rohožku nebo také podložku pod koňské sedlo.“ Jinak ten příběh na pozadí je ten, že za námi přišla k lavičce v parku, kde jsme pili víno a označila nás za „Asis.“ Více o podobných slovech zde. "Asi" (čti azy) je slavná německá nadávka a znamená prostě Asozial. „Asozialen gibt’s wirklich überall!“, slyším ještě teď v hlavě její líbezný hlas.
A tak bych bych mohl pokračovat dál. Při slovíčku die Aufnahme (nahrávka) jsem zpátky u Dennise ve studiu a nahráváme cédo. U slovíčka frech (drzý) jsem zpátky v restauraci Jung & Frech a překládám si název. A to mám rád.
Nechte přijít zahraničí za vámi
Nicméně pro takové zážitky se člověk nemusí nutně stěhovat do zahraničí. Existuje totiž šance, jak nechat přijít zahraničí za vámi. Alespoň tak už to dělám nějakou dobu já. Minimálně od té doby, co jsem se vrátil do České republiky.
Novým zdrojem těchto zážitků pro mě staly naše Jazykové kavárny kde o momenty, které jednomu utkví v paměti, není nouze. Třeba minule nám Lýdie tvrdila, že hřebíček (to koření) se řekne německy der Nagel. Stejně jako hřebík - ten do dřeva. Luboš sice pohotově poslal do chatu fotku s obalem od hřebíčku a s jasným nápisem Nelke (což mimochodem znamená i karafiát), ale i tak nezbývá, než poděkovat Lýdii, která nám tento iracionální moment vytvořila.
Pamatuji si na Zuzanu a na to, jak jsme všichni polemizovali, co vlastně přesně znamená slovo Haftung. Verdikt zněl jasně: „Já skočím pro manžela.“ A běžela dolů po schodech, kde předala počítač do rukou pána, který nám začal rakouskou němčinou vysvětlovat, co je to Haftung. Potřebovali jsme sice dvě kola, ale pak bylo naráz jasné, že to nemůže být nic jiného, než ručení.
Díky pečícímu nadšení Marie vím, že fluffig je nadýchaný a díky Drážovi a jeho sportovním výkonům všichni víme, jak se řekne vyvrknutí kotníku - die Knöchelverstauchung.
Od určitého okamžiku, je pro člověka každé nově naučené slovo větší a větší vzácnost. Musím ale říct, že naše Kavárny ke mě byly v tomto ohledu vždy více než štědré a zásobovaly mě a zásobují stále novými slovíčky. Někde mám až pocit, že vlastně nic neumím a měl bych přestat učit. Pokud jste tedy ve fázi jazyka, kde se učíte základní či pokročilou slovní zásobu, vezměte si s sebou na Jazykové kavárny raději kyslíkovou bombu a radiolokátor. Budete totiž bez varování zavaleni lavinou slovní zásoby.
