Přivlastňovací zájmena

Moje, tvoje, jeho, její, náš, váš a jejich --> MEIN, DEIN, SEIN, IHR, UNSER, EUER a jejich pády

veřejné.pdf

Přivlastňovací zájmena v němčině

Stejně jako čeština, má i němčina 2 druhy zájmen:

  1. osobní zájmena (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni)
  2. přivlastňovací zájmena (moje, tvoje, jeho, její, naše, vaše, jejich)

Jak už tedy z názvu vyplývá, přivlastňovací zájmena jsou ta, u kterých něco vlastníme: To je moje auto. Je to tvá vina. Bydlíme v našem domě. Je to jejich práce. Vaše požadavky. Její krásné oči.

Zkrátka a stručně. Dnes se budeme učit, jak se řekne německy MOJE-TVOJE-JEHO-JEJÍ-NAŠE-VAŠE-JEJICH a jím odpovídající pády. Protože ano - i přivlastňovací zájmena musíme (chceme!) skloňovat. Jinak bychom se v jazyce daleko nedostali.


Zásadní pro nás bude následující tabulka, v které se seznámíme s německými přivlastňovacími zájmeny:


Pozn.: přivlastňovací zájmena budou měnit svůj tvar v závislosti na tom, jsou-li vztažená k podstatnému jménu mužského, ženského nebo středního rodu. K tomu se za chvilku dostaneme, jen si prosím uvědomte, že výše zmíněná tabulka odpovídá mužskému rodu. Tabulky ostatních rodů nebudou v zásadě tak odlišné, ale chtěl jsem to pro čistotu výkladu zmínit.

Měla by tedy oficiálně zaznít věta, že přivlastňovací zájmena se skloňují podle podstatného jména, na které jsou navázaná. Tj. přebírají rod onoho podstatného jména. Jednoduše řečeno: Když řeknu: "To je moje kočka!" Tak i když jsem muž a ta kočka je MOJE, nemůžu říct: "Das ist mein Katze!", ale musím řict: "Das ist meine Katze." Meine -> protože kočka je ženského rodu. Ale víc o tom v další kapitole.



Přivlastňovací zájmena v závislosti na rodě


Zde máme tedy kompletní přehled přivlastňovacích zájmen v 1.pádě. Zdá se, že jich je hodně, ale nepropadejte panice. Zde několik tipů:

  1. Všimněte si, že mužský a střední rod jsou identické! To je velmi důležité --> spousta žáků má totiž tendenci "cpát" písmenko -s do středního rodu. Říkají pak tedy například: unseres Haus (náš dům), meines Auto (moje auto) či ihres Kind (její dítě). To je ale v 1.pádě u přivlastňovacích zájmen nesmysl. V prvním pádě přivlastňovacích zájmen nikdy žádné -s nenajdeme. Protože - znova opakuji - mužský a střední rod jsou identické.
  2. A stejně tak je tomu u ženského rodu a množného číslo. Ty jsou též identické. Jaká to nádhera. A jak už napovídají podtržítka v tabulce - to jediné, co odlišuje ženský rod a množné číslo od mužského a středního rodu je písmenko -e na konci. Takže v podstatě vezmeme jakýkoli tvar, který už známe (např. mein Hund - můj pes) a "připleskneme" k němu éčko (meine Katze). A je to! A stejně tak tomu bude v množném čísle. Prostě jen přimícháme -E.

Pozn.: u přivlastňovacího zájmena euer (váš) nám němčina v ženském rodě a množném čísle nabízí dvě možnosti. První tvar vznikne jednoduše --> jak jsme si už řekli - prostě přidám éčko a vznikne mi euere. Vaše starosti bych chtěl mít. Euere Sorgen hätte ich gerne.

Zároveň ale němčina připouští i variantu EURE, kde vlastně vypadne éčko ze středu. Důvod je příjemnější výslovnost. Eure Sorgen hätte ich gerne.

Tip: Přijde-li vám stejně jako mě těžké si zapamatovat písemný tvar přivlastňovacího zájmena EUER, můžete si pomoct jako já. Já si totiž vždycky vzpomenu na divadelní hru Karla Čapka R.U.R., ale z nějakého důvodu si řeknu v duchu ééé-úúú-er -> euer


Přivlastňovací zájmena v závislosti na pádu

Teď nám zbývá už jen poslední, třetí krok k tomu, abych mohli přivlastňovací zájmena považovat s čistým svědomím za zvládnutá (existují ještě speciální případy, ale ty si necháme do druhé části přivlastňovacích zájmen).

Seznámili jsme se tedy s tím, jak základní přivlastňovací zájmena vypadají, pak jsme pochopili, že se jejich tvary mírně odlišují podle rodu podstatného jména, na které jsou navázané a nyní se je musíme naučit skloňovat.

"A proč? A proč je musíme skloňovat? Nešlo by to bez toho?"

Nešlo. My sice už teď umíme říct: Náš dům (unser Haus). Ale zatím nedokážeme říct: V našem domě (3.p.) či Podle mých poznámek (2.p.) nebo Do tvojí školy (4.p.) nebo Z jejich řad (3.p.)


V následujících tabulkách najdeme kompletní přehled přivlastňovacích zájmen:


1) MŮJ/MOJE


Příkladové věty:

Ich spiele gerne mit meiner Katze. Rád si hraji s mojí kočkou.

Warum liest du mein Buch? Proč čteš mou knihu?

Das wäre meinem Kind nie passiert. To by se mému dítěti nikdy nestalo.


2) TVŮJ/TVOJE


Příkladové věty:

Ist das dein Stuhl? Je to tvoje židle?

Es ist deine Schuld. Je to tvoje vina.

Deine Meinungen sind komisch. Tvoje názory jsou komické.


3) JEHO


Příkladové věty:

Ist es seine Freundin? Je to jeho holka?

Seine Eltern sind frisch getrennt. Jeho rodiče jsou čerstvě rozvedení.

Sein Aussehen ist mir nicht wichtig. Jeho vzheld pro mě není důležitý.


4) JEJÍ


Příkladové věty:

Es war ihre Wahl. Byla to její volba.

Ist das ihr Kind? Je to její dítě?

Sie hat ihren Job aufgegeben. Vzdala se své práce. (nechala práce)


5) NAŠE


Příkladové věty:

Habe ich dir schon von unseren Nachbarn erzählt? Už jsem ti vyprávěl o našich sousedech?

Unser Hund ist ganz ruhig. Náš pes je docela klidný.

Wollen wir unsere Küche wirklich in diesem Zustand lassen? Chceme naši kuchyni nechat opravdu v takovém stavu?


6) VAŠE


Příkladové věty:

Was ist heute in eurer Schule passiert? Co se to dneska stalo ve vaší škole?

Eure Reaktion hat mich überrascht. Vaše reakce mě překvapila.

To je váš vůz? Ist das euer Wagen?


7) JEJICH


Příkladové věty:

Ihre Ansprüche sind manchmal absurd. Jejich požadavky jsou někdy absurdní.

Vor ihrem Haus parkt immer so ein blaues Auto. Před jejich domem parkuje vždycky takové modré auto.

Das ist ihre Entscheidung. To je jejich rozhodnutí.


8) VYKÁNÍ


Příkladové věty:

Ihr Antrag wird bearbeitet. Váš požadavek je zpracováván.

Wie geht es Ihrem Bruder? Ja se daří Vašemu bratrovi?

Sind das Ihre Unterlagen? To jsou Vaše podklady?


POZOR! Na první pohled se může zdát, že před žákem stojí nezdolatelná výzva - a sice naučit se všechny tabulky nazpaměť. Při bližším pozorování si ale všimneme krásného vzorce, podle kterého se všech osm tabulek řídí. Na základě jednoho jednoduchého pravidla, si tak můžeme odvodit jakýkoli tvar jakéhokoli přivlastňovacího zájmena.
Všechny tvary přivlastňovacích zájmen totiž následují neurčité členy podstatných jmen.
Všimněte si také, že formy JEJÍ, JEJICH a VYKÁNÍ, jsou v podstatě identické.


CHCETE DŮKAZ?



Nahoře vidíme všechny tvary přivlastňovacích zájmen u MŮJ/MOJE (i když jako příklad bychom mohli vzít jakékoli z přivlastňovacích zájmen.

A co se stane, když dáme pryč písmenko -E? Získáme přesnou kopii neurčitých členů u mužského, ženského a středního rodu



Pozn.: neurčitý člen u množného čísla neexistuje. Ale ani tady nás němčina nenechala ve štychu. Množné číslo přivlastňovacích zájmen svou koncovkou kopíruje určitý člen množného čísla: DIE - DER - DEN - DIE


A s touto znalostí si můžeme pohodlně "domyslet" jakýkoli tvar, který právě potřebujeme. I když samozřejmě naším cílem je sázet jednoho dne přivlastňovací zájmena do vět bez rozmýšlení a na "první dobrou."


Praktická ukázka:

Chci říct větu: Spím rád v mojí posteli.

  1. potřebuji vědět, jak se řekne německy moje/můj -> MEIN
  2. potřebuji vedět jakého rodu je postel -> DAS Bett, takže středního
  3. potřebuji vědět, v jakém pádě je daná věta -> spím rád KDE - v mojí posteli - takže 3.p.
  4. Jak je třetí pád neurčitého členu středního rodu? EINEM (viz tabulka)
  5. Ich schlafe gerne in MEINEM Bett.


Chci říct větu: Ukážu ti naši garáž.

  1. potřebuji vědět, jak se řekne německy náš/naše -> UNSER
  2. potřebuji vedět jakého rodu je garáž -> DIE Garage, takže ženského
  3. potřebuji vědět, v jakém pádě je daná věta -> ukážu ti KOHO, CO - naši garáž - takže 4.p.
  4. Jak je čtvrtý pád neurčitého členu ženského rodu? EINE (viz tabulka)
  5. Ich zeige dir UNSERE Garage.