V německém jazyce je psaní a výslovnost ruku v ruce. Německá abeceda obsahuje tři přehlásky (ä, ö, ü) a speciální znak „ß“ (eszet), který se používá pro ostré „s“ v některých slovech. Délka samohlásek je extrémně důležitá, protože ovlivňuje význam slov – krátké a dlouhé samohlásky se často odlišují i písemně. Některé skupiny písmen, jako „ch“ nebo „sch“, mají pevně danou výslovnost. Celkově je německá výslovnost pravidelnější než například v angličtině, ale obsahuje specifické zvuky, které mohou být pro cizince obtížné.
Toto téma nemá žádný komentář. Vytvořte jej.