Stupňování přídavných jmen
Záhadnější případy problematiky stupňování přídavných jmen v němčině prémiové.pdf
WIE nebo ALS
Tam, kde si čeština často vystačí se slovíčkem JAKO, pracuje němčina někdy se slovíčkem ALS a někdy WIE prémiové.pdf
Úvod
Přídavná jména v němčině a především jejich skloňování není v němčině lehkým úkolem. Správně vyskloňovat německé přídavné jméno totiž znamená kombinaci hned několika jazykových dovedností: 1. musíme znát člen daného slova (to proto vám vždycky tvrdili, ať se učíte všechna slova se členem) 2. musíme správně rozpoznat pád (což samo o sobě v sobě často nese několik dalších procesů, napříklas slavnou otázku kde nebo kam) 3. přiřadit správnou koncovku pro dané přídavné jméno v daném rodě a pádě. Trošku vás straším, ale přídavná jména jsou opravdu velmi komplexním tématem. Proto si ho rozdělíme do několika skupin. V tomto článku nás čeká první téma a sice - jak se chovají přídavná jména v prvním pádu po určitých a neurčitých členech.
Obsah
- Úvod
- Samostatně stojící přídavná jména a úvod do skloňování přídavných jmen
- Skloňování přídavných jmen v prvním pádě
- Skloňování přídavných jmen v druhém, třetím a čtvrtém pádě
- Přídavná jména bez členu (der Nullartikel)
- Přídavná jména po přivlastňovacích zájmenech
- Silné a slabé skloňování přídavných jmen
- Množné číslo přídavných jmen
- Zápor přídavných jmen
- Idiomy a přídavná jména
- Závěrečný test
- Zajímavosti
- Shrnutí
Samostatně stojící přídavná jména a úvod do skloňování přídavných jmen
Přídavná jména musíme v němčině skoro vždycky skloňovat. Skoro vždycky. Nemusíme je skloňovat, když stojí samostatně, tedy za podstatným jménem.
- Der Mann ist alt. Ten muž je starý.
- Die Frau ist alt. Ta žena je stará.
- Das Kind ist alt. To dítě je staré.
Všimněte si jedné krásné věci: v němčině se u samostatně stojící přídavných jmen nic neděje. Přídavné jméno alt (starý) se nám nemění. Zato v češtině ano! Jednou máme starý, pak stará, pak staré. V tomto ohledu to má tedy němčina snadnější než čeština. Tuto vlastnost mají v němčině všechna samostatně stojící přídavná jména - potkáme je vždy a pouze v jejich základním tvaru.
- Das Hotel ist billig. Hotel je levný.
- Die Maschine ist neu. Ten stroj je nový.
- Der Kaffe ist heiß. Káva je horká.
- Die Häußer sind groß. Domy jsou velké.
To všechno ale začne mizet, začneme-li dávat přídavná jména před podstatná jména.
- Ein billiges Hotel. Das billige Hotel.
- Eine neue Maschine. Die neue Maschine.
- Ein heißer Kaffee. Der heiße Kaffee.
- Große Häußer. Die großen Häußer.
Jak vidíme, základní tvary přídavných jmen jsou pryč. Najednou mají na sobě něco extra, nějakou extra koncovku. A ta je navíc pokaždé jiná. Jiná v závislosti na pádu, rodě a čísle a taky na tom, následuje-li přídavné jméno po členu určitém nebo neurčitém. Vítejte ve skloňování přídavných jmen v němčině, v jednou z nejkomplexnějších témat německé gramatiky, kterým vás krok po kroku provedu, abyste na konci mohli umět to, po čem všichni toužíme: skloňovat přídavná jména v němčině.
Skloňování přídavných jmen v prvním pádě
V této kapitole si začneme zvykat na to, že se přídavná jména v němčině chovají jinak po určitém a jinak po neurčitém členu a že každý rod má tzv. nositele:
- der alte Mann, ein alter Mann
- die kalte Suppe, eine kalte Suppe
- das kleine Kind, ein kleines Kind
- die großen Häuser, große Häuser
Proč tomu tak je? Vše nám vysvětlí zlaté pravidlo pro 1.pád přídavných jmen → pravidlo nesyčet, nevrčet.
Nesssyčet, nevrrrčet
Každý ze tří německých rodů (mužský, ženský, střední) má pro mě tzv. nositele. Toho najdeme v dominatních písmenech pro každý rod.
Pro rod mužský by to pro mě bylo určitě písmenko -R, pro rod ženský -E a u středního rodu bezesporu písmenko -S. Písmena pochází ze členů jednotlivých rodů: der, die, das.
Co to pro nás znamená?
Přídavné jméno rodu mužského bude mít vždy někde písmenko -R. (ein alter Mann, der alte Mann)
Všimněte si pozice onoho nositele středního rodu.Přídavné jméno rodu mužského bude mít vždy někde písmenko -S (ein kleines Kind, das kleine Kind)Přídavné jméno rodu ženského bude mít vždy někde písmenko -E (eine schöne Frau, die schöne Frau)
Jak to tedy bude v praxi vypadat po neurčitém a jak po určitém členu?
Po neurčitém členu si dominantní písmeno vleze do přídavného jména. Nemá totiž na výběr! Není, čeho by se chytlo. Protože v neurčitém členu v prvním pádě pro něj není místo (ein → žádné S), usídlí se v přídavném jménu → ein kleines Kind, ein alter Mann (-r i -s vidíme jako součást přídavného jména)
Při určitém členu už je tomu ale jinak → das kleine Kind, der alte Mann. -r i -s přídavné jméno opouští. Proč? Protože už je v určitém členu.
"A o to právě jde u pravidla nesyčet, nevrčet. Někoho by možná lákalo říct: Das kleines Kind; Der alter Mann. To bychom ale porušili základní poučku při tvorbě přídavných jmen v 1.pádu → Nesssyčet, nevrrrčet! V prvním pádu přídavných jmen je vždy jen jedno -S a jedno -R. Kam ho zasadíme záleží na to, následuje-li přídavné jméno po neurčitém nebo určitém členu."
- Mädchen, schlau: ein schlaues Mädchen, das schlaue Mädchen
- Kollege, fleißig ein fleißiger Kollege, der fleißige Kollege
- Junge, klug ein kluger Junge, der kluge Junge
- Lächeln, bezaubernd ein bezauberndes Lächeln, das bezaubernde Lächeln
A jak je to se ženským rodem v 1. pádě?
Doteď jsem hlavně mluvil o správném umístění písmenka -s (pro střední rod) a písmene -r (pro mužský rod. V pravidle nesyčet, nevrčet jsem ho nejmenoval. Jak je to tedy vlastně s rodem ženským? U ženského rodu je dominantním písmenem písmenko -E. A s tím je malá i když příjemná potíž: na písmenko -E zároveň končí jak neurčitý člen ženského rodu (eine), tak určitý člen (die), tak neutrální (slabá) forma přídavného jména po určitém členu (die schöne Frau)
"Pro mě osobně je zajímavé si uvědomit, že eine schöne Frau nebo die schöne Frau není porušením pravidla o dominantních písmenech a toho, jak ono písmeno mění umístění v závislosti na určitém a neurčitém členu. To stejné se děje i tady!
eine schöne Frau (po neurčitém členu se naváže dominantní písmeno na přídavné jméno)
die schöne Frau (zde je dominantní písmeno v určitém členu die → éčko v schöne je to stejné bezpohlavní ěčko, které vidíme napříč všemi rody po určitém členu: der alte Mann, die schöne Frau, das kleine Kind)"
CVIČENÍ 1: SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN V 1. PÁDU (mužský, ženský a střední rod)
Zkuste teď sami doplnit správné tvary přídavných jmen. Dávejte pozor na to, jestli následuje přídavné jméno po určitém nebo neurčitém členu.
Množné číslo a 1.pád
Množné číslo přídavných jmen je kapitola sama pro sebe a proto jsem pro něj taky samostatnou kapitolu připravil. Pro teď si jen krátce povíme něco a prvním pádu množného čísla. Tam bych totiž chtěl, abyste si začali zvykat na jednu věc, které se odborně říká slabé a silné skloňování. Ukážeme si to na dvojici vět:
- breite Straßen (široké ulice)
- die breiten Straßen (ty široké ulice)
Všimněte si prosím toho, že po určitém členu přibere přídavné jméno (v tomto případě breit) koncovku -en. Kdežto u samostatně stojícího přídavného jména máme pouze koncovku -e.
1. pád množného čísla přídavných jmen:
Žádný člen → e (breite Straßen)
Určitý člen → die + n (die breiten Straßen)
Příklad: italienische Pizzas, die italienischen Pizzas
CVIČENÍ 2: SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN V 1. PÁDU (množné číslo)
Skloňování přídavných jmen v druhém, třetím a čtvrtém pádě
V této kapitole se bude věnovat skloňování přídavných jmen ve 2., 3. a 4. pádě. Už jsem se naučili, jak se přídavné jméno v prvním pádě chová po neurčitém a určitém členu. Naučili jsme se pravidlo nesyčet, nevrčet a řekli jsme si o tzv. nositeli (esenci, dominantnímu písmenku) každého rodu. -R pro rod mužský, -E pro rod ženský a -S pro rod střední.
4.pád
Tato dovednost se nám bude hodit i ve 4. pádu ženského a středního rodu. Čtvrtý pád je na okraji. A „věci na okraji“ se chovají podobně. Takže by se dalo říct, že 4.pád se chová stejně jako 1. pád! A není se čemu divit. Už v tabulce můžeme vidět, že ženský rod je ve 4.pádě identický - DIE. Střední rod je též identický - DAS. A stejně je tomu tak u množného čísla. Jedinou výjimkou je rod mužský - ten se nevrací do své základní podoby (der) a pokračuje dál do podoby DEN. Proto se bude chovat jinak než první pád. Bude následovat svého nového nositele a novou esenci pro 4.pád mužského rodu - DEN, EINEN.
Ich sehe einen alten Mann. Ich sehe den alten Mann.
Ich beobachte eine schöne Frau. Ich beobachte die schöne Frau.
Ich höre ein kleines Kind weinen. Ich höre ein kleines Kind weinen.
Vidím nějakého starého muže: Ich sehe ein+en alt+en Mann.
Vidím toho starého muže: Ich sehe den alt+en Mann.
CVIČENÍ 3: SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN VE 4. PÁDU
2. a 3.pád
Pojďme se tedy nyní věnovat středu naší tabulky.
rod mužský | rod ženský | rod střední | |
---|---|---|---|
1. pád | ein, der | eine, die | ein, das |
2. pád | eines, des | einer, der | eines, des |
3. pád | einem, dem | einer, der | einem, dem |
4. pád | einen, den | eine, die | ein, das |
Teď chci, abyste si pro střed tabulky (tedy pro 2. a 3. pád) zapamatovali jednu jedinou věc: koncovka -EN. Všechny tvary přídavných jmen totiž budou ve středu tabulky končit koncovkou -en (my už známe koncovku -en ze 4.pádu mužského rodu).
Tvary přídavných jmen budeme tvořit takto: člen + přídavné jméno s koncovkou EN
- Ein Auto eines alten Mannes.
- Das Auto des alten Mannes.
- Ein Auto einer schönen Frau.
- Das Auto der schönen Frau.
- Ein Auto eines kleinen Kindes.
- Das Auto des kleinen Kindes.
CVIČENÍ 4: SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN VE 2. a 3. PÁDU
Přídavná jména bez členu (der Nullartikel)
Skloňování přídavných jmen v němčině bez členu se liší podle rodu (maskulinum, femininum, neutrum) a pádu (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ). Přídavná jména v této situaci nesou tzv. silné skloňování, protože nemají podporu určitého ani neurčitého členu.
Toto téma nemá žádný komentář. Vytvořte jej.